Mezi auty začal bratrovražedný boj, jestli je lepší druhá generace Dacie Sandero nebo Renault Clio. Značka Dacia má tzv. diskontní zaměření, to znamená, že si nemusí dělat hlavu s tzv. pasivní bezpečností. Dacia Sandero má na milimetr stejný rozvor náprav i délku a šířku jako nový Renault Clio. Lidé v něm však sedí víc vpředu a tím pádem vzniklo víc místa na zadních sedačkách a v kufru. Dacia Sandero měkce tlumí nerovnosti, ale zároven‘ neztrácí kontakt se silnicí. Ani od podvozku neslyšíte žádný větší hluk. Mimo jiné má dokonale naladěnou sériovou stabilizaci. Žádné tlačítko pro vypnutí se zde nenachází, ale angažuje se přiměřeně.

Díky té sériové stabilizaci je možné naladit auto až přetáčivě neboli hravě a agilně. Motor je taky trochu novinka. Patnáctistovka dCi je zde v nové generaci, která pohání kupříkladu Mercedes – Benz Citan. Verze 66 kW má pružný a plynulý tah, čímž přidává autu jistotu a na druhé straně nespoutanost. Okolo 110 km/h, což je zhruba dva tisíce otáček, reaguje na plyn s takovou rychlostí a razantností, že vás to zarazí do sedadla. Převodů je sice jenom pět, ale na tom nezáleží. Při 130 km/h se zde projevuje takový menší protipól oproti dražšímu a menšímu Renaultu Clio, který má v tomto případě působit jako luxusní automobil.

Hranatá karoserie neprořezává vzduch tak, jak bychom si to možná představovali. Dveřní těsnění, která jsou opravdu hodně levná, zesilují svist vzduchu, že je to dost slyšet. S tím se jezdit dá hlavně v létě, ale v zimě je to o nervy a o zmrznutí. Sice topíte v autě, na obličeji je vám horko, ale nohy mrznou. Tento motor, který se tu nachází má spoustu vychytávek, například vstřikovací systém Bosch namísto Delphi.